Je to už hodně dávno kdy jsem četla tuto knihu. Pravou ale zůstává, že do paměti se mi vryla už napořád. Včera když jsem nemohla usnout, pustila jsem si starý dobrý český film „Sněženky a Machři“. V jednou obraze padne citát právě z této knihy......

Vítězslav Nezval byl velkým milovníkem francouzského autora Abbé Prevosty. Ten napsal román stejnojmenného názvu. Nezvala tento román natolik oslovi, že se jej rozhodl převést do veršů a úžasné čestiny, která poutá čtenáře bez ohledu na věk. Z knihy se nakonec stává jevištní báseň o sedmi obrazech v niž se střídaji veršované pasáže s prózou.

…dočíst příspěvek „MANON LESCAUT“ (střední)

Na to, jaká je dnešní generace má každý svůj, většinou neoblomný, názor, který ani za nic nevymění. Mnoho názoru se opírá o způsob výchovy a hlavně o dobu kdy byl daný člověk vychován. Moje generace, generace lidí narozených v letech 1984 , je trošičku zváštní. Jsme “dětmi”, do jejichž životů, zasáhlo hned několik období naší politické scény. V době, kdy jsem si začali pomalu ale jistě uvědomovat svět a naše žitovoty se začali formovat určitým směrem přišla “Sametová revoluce” a s ní i spousta výhod vyplívajících pro náš další život. Určitě jsme jiní než generace před námi. Máme víc příležitostí nejen v oblasti práce a vzdělání, ale i zájmů a trávaní volného času jako takového. Hlavně v profesním životě se můžeme ubírat směrem jakým chceme a jaký nás nejvíce baví. Chce to mít jen píli a hlavně chtít Co je ale hlavní, máme svobodu slova , názorů,… a můžeme se prezentovat dle svých představ, ne podle ideologie někoho nadřazeného. Vše je ovšem pouze v reálném směru a nic není dokonalé jak by se mohlo zdát. Můžete z vlastních zkušeností říct, jestli se teorie rovná skutečnosti? Ještě stále je v našem světě problémem, pokud někdo “vyčnívá” z řady. Je to v mnoha směrech stále pozůtatek bývalého reživu, ve kterám vyrosltli napřiklad moji rodiče. Pokud je někdo v našem okolí vysoce inteligentní, málokdy je to vážený člověk kterého by jsem měli obdivovat. Je to pouze ten “šprt” nebo ho jen nazveme inteligentem, kdy toto slovo bereme jako posměšné. Bohužel se stále setkáveme i s vyhraněný názorem lidí na homosexualitu. Ale proč? Není to nemoc, kterou se můžeme nakazit. Jen mají jinou lásku než máme my. Hlavně že my, kteří nikterak příliš nevyčníváme jsme normální. Neměl by každý člověk být svým způsobem originál? Neměli by jsem se snažit od ostatních lišit a ne se schovávat za něčí záda?

…dočíst příspěvek „Má generace, náš svět“ (hodně dlouhý)

Demokracie. Je to pouze krásné slovo, nebo má i hlubší význam?. Pokud se podíváme na toto slovo víc do hloubky a bez okolních vlivů, je to překrásná idea světa a života. Demokracie = Vláda lidu. Lidé si sami určí co a jak, lidé si vládnou sami sobě. Pokud by se tato myšlenka stala skutečností, dokázal by takový svět fungovat?

    Naše republika by podle všech skutečností měla být demokratickým státem Máme vládu, máme senát, máme soud, prezidenta a spoustu ministrů, kteří mají za úkol starat se o pořádek ve státě, tedy republice, demokratické. Avšak všechno bylo, je a stále bude o lidech. V diktatuře je jeden člověk, který se stará o vše a drží moc pevně ve svých rukou. Pokud se tak neděje, nastává demokracie. Diktátor držel pevně uzdu státu a stát šlapal. Pokud ne, Vždy se podařilo zařídit jeho svržení. Nikdy ovšem nikdo neřekl proč.

    …dočíst příspěvek „Demokracie - krásná idea“ (střední)

Téměř polovina mladých dívek dnes trpí některou ze stravovacích poruch – mentální bulimií nebo anorexií. Příčinou bývá pocit nedostatku obdivu a lásky. Pocit, že nejsi ta nejkrásnější holka na celém světě! Vždycky jsem si říkala že to jde mimo mě a mě se to netýká. Dlouho jsem nad tímto článkem přemýšlela, ale události minulých dní mě přiměli to udělat. Je smutné zjistit že někdo koho jsme vídali každý den když jste byli malí už není. A může za to jen jedna hloupá věta „Jsi tlustá“ …dočíst příspěvek „zpověď“ (střední)

Pocit samoty zdřejmě každý zná. Bohužel každý ho už minimálně jednou zažil. Je to takový nepříjemný pocit, kdy nemáte v danou chvíli nikoho, kdo by vás pohladil, objal, kdo by se na vás usmál, řekl vám pár vlídných slovíček…jste sami…myslíte na své přátelé. Ano, máte jich mnoho, ale nemáte tu svou drahou polovičku… Je možné, že se vám někdo líbí, ale je smutné, když ten človek vám ty city neopětuje, nebo když někdo miluje vás a vy jeho lásku nemůžete opětovat a víte, že on se tím trápí. Potřeba toho pocitu, kdy si jste jisti tím, že vás někdo miluje… Ten pocit, že i když si nepovídáte, nemluvíte a jen tak v objetí sedíte, tak víte, že vás to spolu baví a nenudíte se… Ten pocit, když nejste spolu a i přesto víte, že na vás někdo myslí, vzpomíná, touží po vás, po vašich polibcích, po vůni vaší voňavky, po vaší milé, vlídné a milující tváři, po vašem usměvu, který ho naplňuje jistotou. Ta potřeba je opravdu veliká. A když to nemáte, tak máte ten nepříjemný pocit, pocit samoty… V takové chvíli začnete přemýslet o tom, co děláte špatně, co byste měli změnit, ale stejně dojdete k závěru, že se nikdo nemůže změnit a že každý zůstává takový, jaký je. A je to tak nejlepší, protože i když někdy máte pocit, že vás nemůže mít nikdo rád takového, jaký jste, tak věřte tomu, že se najde človíček, který vás bude zbožňovat právě takového, jaký jste a nebude vás chtít měnit, budou se mu líbit vaše pohyby, úsměvy, vaše postava, vaše povaha, to, jak se v každé chvíli zachováte. Prostě vás bude milovat a vážit si vás. A potom už nebudete mít pocit samoty a budete šťastní, že nekoho máte a že cítíte lásku…

Přijde mi, že v dnešní době trpí mnoho lidí stresem nebo v horším případě „depresemi“. Do jisté míry je to způsobeno spěchem a tlakem okolí, ale velkou roli hraje i to, zda jsme schopni řešit své problémy „s úsměvem“. Samozřejmě to vždy nejde, ale pokud je to možné, měli bychom se o to aspoň pokusit. Vím, řekne se lehce „dívat se na svět pozitivně“ nebo „brát věci s humorem“,ale všichni víme, že to rozhodně není tak jednoduché, jak se zdá. Například když ztratíme někoho blízkého nebo se nám nepovede něco, co si moc přejeme, může se někdy zdát, že se svět přestal točit, že už nikdy nemůže být hůř. Je jedna věc, které můžeme věřit stoprocentně: „Vždycky může být hůř!“ Je proto třeba se uvědomit, že všechny problémy, které zrovna mám, má určitě i spousta jiných lidí. A tím, že budu všechno

…dočíst příspěvek „myslet s úsměvem“ (střední)

Pomalu ale jistě budu zase o rok starší:-)

Já vím jsem ještě mlabá na dělání tlustých čar za životem. Ale mladá jak se to vezme. Stáří člověka se nedá odchadovat podle roku narození. Člověk je starý tím co prožil. A to jsem stará už asi i dost.

Každý rok si říkám, že teď by to už stačilo a konečně bych mohla být v pohodě a šťastná. Jenže vždycky se to všechno nějak zvrtne a je po štěstí a pohdodě. Ne nelituji se protože co mě nezabije to mě posílí, jen mi to přijde celkem úsměvné. Během mého věku 22 jsem zvládla být nejšťastnější člověk na světě ale zvládla jsem být i na úplném dně. A to ne jen díky konci vztahu ale také díky jiným věcem. Nakonec jsem ráda, že vše dopadlo tak jak dopadlo a já se můžu v plné síle pustit do dalšího roku žití. Uvidíme copak mi přinese teď:-)

Mám jedno veliké ponaučení ale nevím jestli se mi vůbec povede ho vyvrátit. Už nechci být ta kterou všichni mají za andílka a se kterou si můžou hrát. Já jsem osobnost a to vím. To že ráda pomůžu když to jde není zrovna nejlepší ale jsem to prostě já a jiná asi ani nebudu. Musím se jen naučit výhýbat lidem kteří toho dokáží zneužít.

Co mi rok vzal . Vzal mi partnera a lásku. Vzal mi zázemí společného bytu. Vzal mi některé přátelé.

Důležitější je že ze všeho co mi vzal se stali věci co mi byly přínosem: Získala jsem užasného kamaráda na kterého se můžu spolehnout. Získala jsem přítelkyi, která mě naučila jaká můžu být. A naučila mě se přestat podceňovat a věřit v sebe samu. Našla jsem si svůj byt ve kterám jsem svá královna a kam se můžu vždycky schovat. Naučila jsem se být silná a nebát se ukázat jaká skutečně jsem. A co mi dal hlavně. Dal mi nový život a novou práci, kterou miluji. „Předsevzetí“

Přestat věřit na prince. Naučit se krotit své city.

A hlavně všude kolem sebe stále ukazovat úsměv protože to je nejlevnější a zároveň nejkrásnější dárek.

Tohle je článeček jen tak pro mě:-) tak moc neřešit